Nejsem si jist, zda-li při své nízké inteligenci, omezené slovní zásobě, skryté disgrafii, omezenou znalostí pravidel jazyka českého a mizivým, ne-li žádným talentem ke psaní, bude vůbec někdo ochoten tento můj pokus číst, ale jsa člověkem odvážným (možno způsobeno nízkým IQ a neuvědomováním si následků svých počinů) jsem se rozhodl zkusit to.
Inspirace k tomuto sepsání přichází ke mé osobě každý den. Jako letošní novokřtěnec jsem po křtu byl naplněn Duchem svatým a také myšlenkami na to, jak jsem silný a pokušení v klidu a anglickou přezíravostí pouze vždy jedovatě okomentuji. Dnes po několika měsících vím, že jsem byl děsivě naivní s omezeným pohledem na sílu Zlého a na vlastní hloubku mé vlastní porušenosti se sklony ke konání hříchů.
Záhy jsem začal vést a vedu boj, který se celý děje pouze v mém v nitru. Někdy jsem si ani nebyl jist kdo s kým vlastně válčí? Já se Zlem, já s hříchem, mé tělo s mou duší, má mysl s mým tělem, já s prostředím a společností lidí okolo sebe, nebo všichni proti všem? Zmatky, chaos, zmatení a ještě větší chaos. Po velmi dlouhé úvaze doprovázené modlitbou jsem snad odhalil o co vlastně jde. Neválčím na mnoha frontách jak jsem si myslel. Vysiloval jsem se vnitřně na bojištích, které vlastně neexistovali. Byla to jen velmi chytrá lest Zlého, způsob jak mě oslabit. Klasický vojenský přístup--> rozděl síly protivníka, nech ho válčit nedůležité bitvy a pomalu ho nech vykrvácet. Stáhl jsem tedy všechny jednotky vyslané na místa zbytečnosti. Započal jsem cestu modliteb k Otci, Synu i Duchu sv., Boží rodičce a svému patronu. Vím a chápu, že nejsem schopen vést duchovní boj proti něčemu tak silnému sám. Ale samotné Zlo není a nemůže ani ze své podstaty být silnější než Bůh.
Dnes a denně bojuji své malé bitvy. Někdy vyhrávám, někdy ustupuji, někdy ztracím bitvy. Bojište je ale obrovské a boj prohranou bitvou nekončí. Vždy po poklesnutí v kolenou a spadnutí brady na hrudník, kdy má duše se chvěje strachem z konce, cítím jak mě zvedají za ruce, odnášejí z bitvy, utěšují a obnovují mé síly. Pokaždé s neúnavnou mateřskou láskou o mě pečují a povzbuzují mě do dalšího zápasu. Věří mi, jako nikdo v mém předešlém životě. A nic za svou pomoc nechtějí krom slibu, že se nevzdám a boj povedu do konce. Nejsem schopen vyjádřit, co v takových chvílích cítím. Jsem jako dítě, které spadne z kole, rozedře si kolena a ruce a jeho rodina přispěchá s ošetřením a radou znovu a znovu, nehledě na opakování pádu z kola.
Můj boj je určitě i váš boj. Znáte to všichni. Nepodléhejme iluzi, že tento boj je marný ale ani neveďme tento boj s myšlenkou na odměnu. Odměnou je nám samotný ten pocit, že jdeme znovu a znovu do té bitvy. A ačkoliv protivník se zdá neporazitelný, je to pouhé zdání, jeho vlastní konstrukce iluzí a snů. Nebojte se ho, neboť on nemá na své straně Boha. Toho máme my a s ním nelze prohrát.
Amen!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.